Úmluva ATP v praxi – průvodce pro dopravce

Přeprava potravin není jen otázkou logistiky – je to také odpovědnost za zdraví lidí, kvalitu produktů a pověst společnosti. Když zboží překračuje hranice, objevují se další požadavky, které je třeba splnit. Jedním z klíčových předpisů, který upravuje pravidla přepravy rychle se kazících produktů, je ATP konvence – mezinárodní dohoda, která stanoví, jak by měla vypadat přeprava potravin vyžadujících kontrolovanou teplotu.

V tomto článku jednoduše vysvětlíme, kdy se ATP používá, na které produkty a dopravní prostředky se vztahuje, kdo potřebuje certifikát a jaká rizika s sebou nese nesplnění jejích požadavků. Stručně řečeno – vše, co musí dopravce vědět, aby mohl bezpečně a legálně přepravovat potraviny do zahraničí.

Co je ATP úmluva?

ATP úmluva, neboli Dohoda o mezinárodní přepravě rychle se kazících potravin a o zvláštních dopravních prostředcích určených pro tuto přepravu, je mezinárodní dokument upravující pravidla přepravy potravin, které vyžadují stálou kontrolu teploty, mezi signatářskými státy. Byla podepsána v roce 1970 v Ženevě pod záštitou Organizace spojených národů a vstoupila v platnost v roce 1976. Polsko je její smluvní stranou od roku 1984.

Cílem ATP je zajistit, aby potraviny přepravované mezi státy dorazily k příjemci čerstvé, bezpečné a bez rizika zhoršení jejich kvality v důsledku nesprávné přepravy.

Dohoda mimo jiné stanoví:

• přípustné teploty přepravy jednotlivých skupin zboží,
• požadavky na konstrukci a vybavení používanýchdopravních prostředků,
• postupy posuzování shody s izolačními normami,
• způsoby testování a kontroly činnosti chladicích a topných zařízení.

Úmluva tedy obsahuje jak pokyny stanovující, za jakých teplotních podmínek lze přepravovat konkrétní produkty, tak i pokyny určující, které dopravní prostředky lze k tomuto účelu použít. Podrobně popisuje klasifikaci vozidel, kritéria pro povolení přepravy a také měřicí a kontrolní postupy, které pomáhají udržovat jednotné standardy v mezinárodní chlazené přepravě.

Důležité je, že úmluva ATP je průběžně aktualizována – změny jsou připravovány speciální pracovní skupinou působící v rámci OSN, která zohledňuje technologický rozvoj a nové výzvy v tomto odvětví.

Pro dopravní společnosti není ATP pouze technickým dokumentem – je také zárukou souladu s mezinárodními požadavky a často nezbytnou podmínkou pro spolupráci s velkými výrobci a obchodními řetězci, a to i vnitrostátními, o čemž se dočtete v další části článku.

Kdy se používá dohoda ATP?

Dohoda ATP se vztahuje na placenou mezinárodní přepravu potravin, které snadno ztrácejí kvalitu vlivem nesprávné teploty. Konkrétně řečeno, použití předpisů ATP je povinné, pokud se místo nakládky a místo vykládky zboží nacházejí ve dvou různých státech a země, ve které se vykládka provádí, je smluvní stranou úmluvy. Takáto přeprava může být prováděna na vlastní účet nebo pro třetí osoby.

Druhy přepravy, na které se smlouva vztahuje, jsou:

• silniční přeprava,
• železniční přeprava,
• kombinovaná přeprava – pokud je prováděna oběma těmito druhy přepravy,
• krátká námořní přeprava – pokud se uskutečňuje na vzdálenost menší než 150 km, pokud je zboží dodáno bez překládky dopravními prostředky používanými v pozemní přepravě (železnicí a/nebo motorovým vozidlem) nebo pokud námořní přeprava je provedena mezi dvěma takovými pozemními přepravami.

Ačkoli se úmluva ATP týká mezinárodní přepravy potravin, v některých situacích se používá i v rámci jednoho státu – nikoli z důvodu zákonné povinnosti, ale z důvodu požadavků zákazníků, např. velkých maloobchodních řetězců. Pro ně je certifikát ATP potvrzením kvality přepravních služeb, i když trasa začíná a končí v rámci stejného státu.

Případy, kdy se úmluva ATP nevztahuje

Ne každá přeprava potravin podléhá předpisům ATP. Ačkoli jsou pravidla této úmluvy široce používána, existují situace, kdy nejsou vyžadována. Kdy přesně?

• Vnitrostátní přeprava – pokud se přeprava uskutečňuje výlučně v rámci jednoho státu, předpisy ATP formálně neplatí.
• Námořní doprava – ATP se nevztahuje na námořní dopravu (ani v případě zmíněné vzdálenosti menší než 150 km, pokud není součástí delšího řetězce souvisejícího s pozemní dopravou).
• Produkty, na které se smlouva nevztahuje – některé zboží, i když se jedná o potraviny, nepodléhá ATP. To se týká například živých ryb a měkkýšů a plně zpracovaných produktů (např. uzených, solených, sušených nebo sterilizovaných), které nevyžadují kontrolovanou teplotu.
• Jiné než potravinářské tepelně citlivé zboží – ačkoli léky, květiny nebo kosmetika také vyžadují stabilní podmínky, nejsou zahrnuty do ATP, protože nejsou potravinami uvedenými v přílohách dohody.

Vždy je vhodné pečlivě zkontrolovat, zda dané zboží skutečně vyžaduje soulad s ATP. Tím se vyhnete zbytečným nesrovnalostem při přepravě.

Mohlo by vás také zajímat: ADR tabulka – nebezpečné látky a jejich identifikační čísla >>>

Jaké produkty podléhají ATP?

Úmluva ATP přesně stanoví, které potraviny podléhají jejím předpisům a musí být přepravovány za náležitých kontrolovaných podmínek. Jedná se o tepelně citlivé produkty, tj. produkty, které se snadno kazí, ztrácejí kvalitu nebo představují zdravotní riziko, pokud během přepravy není zajištěna správná teplota.

Do této skupiny patří mimo jiné:

• maso a masné výrobky – např. čerstvé, mleté, červené, drůbeží, zvěřina, uzeniny,
• ryby a rybí výrobky – např. mražené a čerstvé ryby, měkkýši, korýši,
• mléko a mléčné výrobky – např. kefír, smetana, jogurt, sýry, máslo,
• mražené výrobky – např. zmrzlina, mražená zelenina a ovoce, polotovary připravené k přímé spotřebě,
• ovoce a zelenina.

Každý z těchto produktů má stanovenou maximální přepravní teplotu, která musí být bezpodmínečně dodržena. Seznam produktů je jasně stanoven v přílohách Úmluvy.

Jaké požadavky ATP musí splňovat dopravní prostředky?

Úmluva ATP zavádí jasné pokyny pro speciální dopravní prostředky určené k přepravě tepelně citlivých produktů. Klíčovou roli zde hraje jak konstrukce vozidla, tak jeho vybavení, protože právě ty určují udržení vhodných přepravních podmínek – v souladu s ustanoveními úmluvy.

Technické požadavky se zaměřují hlavně na:

• Tepelnou izolaci – karoserie musí být dostatečně izolována od vnějších podmínek, aby byla uvnitř udržována stálá teplota. Je vyžadována určitá tloušťka stěn a nízká hodnota koeficientu K, tj. koeficientu tepelné propustnosti – zejména u vozidel širších než 2,5 metru – aby byly splněny izolační normy stanovené v předpisech ATP.
• Chladicí nebo topné zařízení – v těchto dopravních prostředcích musí chladicí a topná zařízení zajišťovat stabilní teplotní podmínky bez ohledu na vnější podmínky a délku trasy.
• Kontrolní systémy – jsou vyžadovány záznamníky teploty a alarmy, které informují o překročení přípustných teplotních limitů.

Úmluva ATP se vztahuje na následující vozidla používaná k přepravě rychle se kazících výrobků:

• Izoterma – vybavená izolací, ale bez aktivního chlazení.
• Chladírna – např. s mechanickým kompresorovým agregátem a schopností udržovat stanovený teplotní rozsah.
• Mrazírny – s pasivním zdrojem chladu, jako je led nebo suchý led.
• Vytápěná dopravní prostředky – zajišťující kladné teploty i při velmi nízké okolní teplotě. Klíčovým prvkem vybavení takového vozidla je topné zařízení, které umožňuje udržovat požadované teplotní podmínky uvnitř nákladového prostoru.
• Vozidla s kombinovaným systémom – schopná jak chladit, tak i vytápět nákladový prostor. Tento typ dopravních prostředků je vybaven současně topným zařízením i chladicím systémem, díky čemuž mohou udržovat požadované teplotní podmínky nezávisle na ročním období nebo druhu přepravovaného zboží.

Všechny musí splňovat určené normy pro speciální dopravní prostředky uvedené v přílohách úmluvy ATP.

Jsou také vyžadovány rozlišovací značky, které jednoznačně identifikují třídu vozidla a jeho schopnost udržovat správné teplotní podmínky.

➡ Vyzkoušejte HOGS Maps na 14 dní zdarma a plánujte přepravu bez stresu!

Povinnosti řidiče a přepravního personálu

Splnění požadavků ATP je také každodenní povinností osob odpovědných za přepravu. Řidiči a osoby přicházející do styku s nákladem musí dodržovat stanovená pravidla, která mají vliv na bezpečnost a kvalitu přepravovaných potravin.

Jejich povinnosti jsou následující:

• Příprava vozidla před nakládkou – nákladový prostor musí být personálem důkladně umyt a dezinfikován, aby nedošlo ke kontaminaci produktů. Následně je řidič povinen udržovat během přepravy vhodné teplotní podmínky, což zahrnuje mimo jiné neustálé sledování fungování zařízení.
• Kontrola teploty – před vyjetím na trasu je třeba se ujistit, že v nákladovém prostoru panují vhodné podmínky a že chladicí nebo topný systém funguje správně.
• Obsluha teploměru – údaje z měření je třeba uchovávat a předložit v případě kontroly. V závislosti na délce trasy by měření měla být prováděna každých 5, 15 nebo 60 minut.
• Hygiena personálu – každý zaměstnanec, který přichází do styku s nákladem, musí mít platné hygienické osvědčení.

Právě tyto každodenní činnosti – i když často přehlížené – rozhodují o tom, zda přeprava splňuje stanovené normy a zda se produkt dostane k příjemci v očekávaném stavu.

Certifikát ATP – kdo jej potřebuje a jak jej získat?

Při mezinárodní přepravě rychle se kazících potravin je certifikát ATP povinný. Potvrzuje, že dopravní prostředek splňuje požadavky úmluvy – jak konstrukční, tak teplotní.

Bez platného certifikátu se vozidlo nemůže účastnit mezinárodní přepravy prováděné v souladu s pravidly úmluvy ATP.

Důsledky nesouladu s úmluvou ATP

Nedodržení předpisů úmluvy ATP má vážné důsledky – od finančních sankcí až po ztrátu oprávnění k mezinárodní přepravě.

Pokud vozidlo nezajišťuje vhodné podmínky pro zachování kvality potravin – např. nefunguje agregát, izolace je nefunkční, teploměr nefunguje správně – může to mít za následek vrácení nákladu, jeho zničení nebo zadržení vozidla. Taková porušení někdy vedou ke ztrátě certifikátu ATP a zákazu vjezdu do některých zemí.

Kromě formálních a finančních ztrát dochází také k poškození image – nespokojenost zákazníků, zpoždění nebo reklamace mohou výrazně oslabit pozici společnosti na trhu.

Shrnutí

Úmluva ATP je mnohem více než jen soubor formálních předpisů – je to praktický nástroj, který pomáhá společnostem přepravujícím rychle se kazící potraviny efektivně fungovat na mezinárodním trhu. Jejím hlavním cílem je ochrana kvality zboží během přepravy a zajištění toho, aby přepravní podmínky splňovaly jasně stanovené normy.

Zajištění, které produkty podléhají ATP – např. hluboce zmrazené potraviny – a jaké přepravní normy musí být splněny, je základní povinností každého dopravce. Správné dodržování pravidel stanovených smlouvou se promítá nejen do bezpečnosti potravin, ale také do důvěryhodnosti a reputace společnosti, zvyšuje její konkurenceschopnost a otevírá cestu ke spolupráci s nejnáročnějšími obchodními partnery.

Nejčastěji kladené otázky (FAQ)

Co znamená zkratka ATP?

ATP je zkratka francouzského názvu Accord relatif aux transports internationaux de denrées périssables et aux engins spéciaux à utiliser pour ces transports, což znamená Dohoda o mezinárodní přepravě rychle se kazících potravin a o zvláštních dopravních prostředcích určených pro tuto přepravu. Úmluva stanoví podmínky přepravy těchto produktů a nezbytné vybavení vozidel přepravujících tento náklad.

Je certifikát ATP povinný?

Ano – v případě mezinárodní přepravy zboží, na které se vztahuje úmluva ATP, je certifikát povinný. Je kontrolován při kontrole shody přepravních podmínek s technickými požadavky stanovenými úmluvou. Vnitrostátní přepravě může být jeho držení dobrovolné, ale často je vyžadováno zadavateli.

Kdy se úmluva ATP nevztahuje?

Nevztahuje se na přepravu produktů, které nepatří do skupiny rychle se kazících čerstvých nebo mražených potravin. Její ustanovení se rovněž nevztahují (i když je možné je dobrovolně používat) na vnitrostátní přepravu a mezinárodní námořní přepravu – s výjimkou námořní přepravy na vzdálenost kratší než 150 km, když je zboží dodáno bez překládky dopravními prostředky používanými pro pozemní přepravu nebo když je námořní přeprava provedena mezi dvěma takovými pozemními přepravami.